Hatein těžkej život

Škola se blíží...

19. srpna 2009 v 19:07 | Hate
Celej srpen se tu nic neobjevilo, takže zas budu muset napsat nějakej nesmysl. Gira odmítá napsat článek, dokud jí její tatínek nekoupí vytouženou kytaru, protože jsme se obě v černu rozhodly zapsat se na ní do hudebky. Já kromě toho hraju ještě sedmej rok na klavír, takže to bude docela makačka...
Já jsem svojí kytaru dědila po bratrovi (původně byla krásná stříbrnočerná, ale on tu stříbrnou část prostě musel nabarvit na svojí milovanou červenou... pchá). Má měkký struny, zrezlý snímače a hnusně bzučí, ale viděla jsem i horší. Pořád jsem na tom líp než Gira, u níž se pořád vyskytuje možnost, že dostane růžovou. Chtěla by černou (kdo by nechtěl), ale její rodič si asi myslí, že černá je satanistická (což si myslí i o elektrickejch kytarách a o Metalu), takže to je těžký.
Ty lekce kytary jsou, kromě paření Dračího doupě během vyučování, to jediný, na co se po prázdninách těšim. Jinak ten zbytek... Uáá. Co víc dodat. Spolužáci mě štvou, studenti z ostatních tříd mě štvou, profesoři kolikrát taky. No, když už jsem to nakousla, proč nepovyprávět o naší škole?
Chodim na gympl. Do jaký třídy, to radši ani nebudu zmiňovat, ale říkejme jí TD (třída debilů). Naší TD navštěvuje 32 lidí, dle mých přesných výpočtů osum bárbínitejch krav, pět míň bárbínitejch krav, pár vysoce inteligentních existencí, přibližně 10 blbejch frajírků a dva máklý šílenci (jménem Hate a Gira).
Profesoři, to je taky něco. Náš tříďas mi věčně cpe, že jsem divná a nenormální a jak si vůbec dovoluju nebejt bárbína a nezajímat se o kluky. Náš matikář a fyzikář se narodil ve světě čísel a dodnes z něj nevybloudil - učil by v klídu i o Vánocích, učivo nám nevysvětluje a když namítneme, že to nechápame, začne řvát, ať se vrátíme na základku. Zeměpisářka nám dává písemky z věcí, co jsme nebrali. Tělocvikářka nás hodnotí stejně jako nejvyšší ročníky, zkazila mi moje krásný, jedničkatý vízo jedinou dvojkou, dává nám debilní přezdívky a nemá nás ráda. Chemikářka je děsně náladová, jako by měla celej život nepřetržitě krámy.
Takže, kdo z vás se chce přistěhovat k nám do Žatce? ;-)

PS: Ta myšlenka na školu mě tak deprimovala, že jsem musela složit další rádoby hudební slátaninu... Ale nebojte, trápit vás s ní tentokrát nebudu :D

Já a zbytek světa

23. července 2009 v 20:38 | Hate
Z jakéhosi zvláštního a nepochopitelného důvodu jsem dostala obrovskou chuť postěžovat si na ostatní teenagery... No, těžko říct, jestli ostatní je zrovna nejlepší slovo, protože já se moc za teenagera nepovažuju, věkově možná, ale chováním rozhodně ne. Od svejch desíti let necítím ve svým chování moc velkou změnu a i tehdá jsem byla jiná než ostatní, takže se pořád považuju spíš za malý dítě než za puberťáka. Když už se mi nepodaří vyhnout zrcadlu a zahlídnu svůj ksicht (pokud se mi ho teda podaří zahlídnout přes háro, kvůli kterýmu mi spolužáci přezdívaj Pepa Vojtek a furt chtěj, abych s nim házela... Pchá, já nemám vlasy jako ten blboun připlešlej! Spíš bych je přirovnala k tomu, co nosil zamlada Angus Young, popřípadě mistr Malmsteen a spousta jinejch slavnejch muzikantů, ale jim to těžko vysvětlíte, když poslouchaj Vanessu Hudgens nebo jak se ta kravka píše), není na něm ani kapka make-upu. Kdybych byla krásná, vysvětlila bych to tím, že věřím v přirozenou krásu člověka, ale vzhledem k tomu, že vypadám jako zfetlej bezďák, dejme tomu, že věřím jenom v přirozenost, ok?
No a teď přejdeme od stížností na mojí držku ke stížnostem na věc zvanou "zapadnutí do kolektivu". Celý tohle slovní spojení mi přijde směšný, pamatuju, jak jsem se kdysi rozhodla nejet na třídní výlet a moje kámoška (přesněji řečeno bejvalá kámoška, protože se z ní stal fouňa) mi tvrdila něco ve smyslu, že tam musim jet, bude to úžasný a pomůže to ucelit kolektiv. No, jestli ona touží po tom patřit do kolektivu skládajícího se ze spousty bárbín a pár frajírků, její věc, ale mě ať z toho laskavě vynechá. Takový typický zapadnutí do kolektivu navíc spočívá v obdivování Hanny Fontány, nošení půlmetrovejch slunečních brejlí atd, však to znáte. Pamatuju, jak jsem nedávno spatřila jednu bárbínu (ale těch bárbín by se do ní vešlo nejmíň pět) oháklou v černym triku s kejtrou a nápisem ROCK. Měla jsem sto chutí jí to tričko stáhnout, narvat do nosu, vytáhnout ušima a uškrtit, ale procházela kolem jedna z našich profesorek, tak snad jindy.
Pamatuju, jak jsem potkala bejvalýho spolužáka a ptala se ho, jestli ještě poslouchá Rammsteiny. Odpověděl, že ne, protože už jsou starý. Tenhle důvod mě fakt rozsekal (a chlapec měl fakt štěstí, že jsem nerozsekala i já jeho).
Takhle bych se tu mohla vykecávat do apokalypsy, ale k čemu, když bych opakovala vlastně pořád to samý dokola - nesnášim všechny a všichni nesnášej mě!
A právě teď jsem se tomu začala totálně šíleně smát.

Typický Hatein prázdninový den

15. července 2009 v 21:54 | Hate
Většina normálních lidí o letňáky objíždí celej svět, obíhá památky, fotí si je a uklidňuje svoje malý haranty, který chtěj domů, nažrat, vyčůrat a tak dále. O něco starší haranti tráví prázky venku se svejma debilníma kamarádama, holky očumujou třikrát starší kluky a furt žvatlaj něco ve smyslu, že je k smrti milujou, musí si je jednou vzít a přitom si na obličej se zrcátkem v ruce patlaj víc make-upu než spotřebuje herecký studio, kluci se vyhejbaj šílenejm holkám, rvou se, nadávaj a procvičujou si svuj pubertální humor. Ještě starší haranti léto prochlastaj, hulej, fetujou atakdále.
A jakpak tráví svůj volnej čas Hate? Žádný cestování, žádný památky. Zatim jsem byla v zahraničí jen párkrát, ale pokaždý jsem chytla nějakýho bacila, takže se rodiče rozhodli, že nemá cenu se mnou kamkoli jezdit, protože chcípat můžu i doma. Ne, že by mi to vadilo, protože cestování mam ráda asi tolik, jako mák Mrakoplaš, ale co...
Hatein prázdninovej denní program:
8:00 - brácha vstává
8:10 - taky vstávám (i když nedobrovolně), protože mě bráchův počítač vzbudil ze spánku
8:30 - znuděně pobíham po baráku a moje dupání probere celou rodinu
8:45 - jdu se nažrat
 
 

Reklama