Srpen 2009

Škola se blíží...

19. srpna 2009 v 19:07 | Hate |  Hatein těžkej život
Celej srpen se tu nic neobjevilo, takže zas budu muset napsat nějakej nesmysl. Gira odmítá napsat článek, dokud jí její tatínek nekoupí vytouženou kytaru, protože jsme se obě v černu rozhodly zapsat se na ní do hudebky. Já kromě toho hraju ještě sedmej rok na klavír, takže to bude docela makačka...
Já jsem svojí kytaru dědila po bratrovi (původně byla krásná stříbrnočerná, ale on tu stříbrnou část prostě musel nabarvit na svojí milovanou červenou... pchá). Má měkký struny, zrezlý snímače a hnusně bzučí, ale viděla jsem i horší. Pořád jsem na tom líp než Gira, u níž se pořád vyskytuje možnost, že dostane růžovou. Chtěla by černou (kdo by nechtěl), ale její rodič si asi myslí, že černá je satanistická (což si myslí i o elektrickejch kytarách a o Metalu), takže to je těžký.
Ty lekce kytary jsou, kromě paření Dračího doupě během vyučování, to jediný, na co se po prázdninách těšim. Jinak ten zbytek... Uáá. Co víc dodat. Spolužáci mě štvou, studenti z ostatních tříd mě štvou, profesoři kolikrát taky. No, když už jsem to nakousla, proč nepovyprávět o naší škole?
Chodim na gympl. Do jaký třídy, to radši ani nebudu zmiňovat, ale říkejme jí TD (třída debilů). Naší TD navštěvuje 32 lidí, dle mých přesných výpočtů osum bárbínitejch krav, pět míň bárbínitejch krav, pár vysoce inteligentních existencí, přibližně 10 blbejch frajírků a dva máklý šílenci (jménem Hate a Gira).
Profesoři, to je taky něco. Náš tříďas mi věčně cpe, že jsem divná a nenormální a jak si vůbec dovoluju nebejt bárbína a nezajímat se o kluky. Náš matikář a fyzikář se narodil ve světě čísel a dodnes z něj nevybloudil - učil by v klídu i o Vánocích, učivo nám nevysvětluje a když namítneme, že to nechápame, začne řvát, ať se vrátíme na základku. Zeměpisářka nám dává písemky z věcí, co jsme nebrali. Tělocvikářka nás hodnotí stejně jako nejvyšší ročníky, zkazila mi moje krásný, jedničkatý vízo jedinou dvojkou, dává nám debilní přezdívky a nemá nás ráda. Chemikářka je děsně náladová, jako by měla celej život nepřetržitě krámy.
Takže, kdo z vás se chce přistěhovat k nám do Žatce? ;-)

PS: Ta myšlenka na školu mě tak deprimovala, že jsem musela složit další rádoby hudební slátaninu... Ale nebojte, trápit vás s ní tentokrát nebudu :D